Úvod

Elma alias Kety se narodila 28.4.2010 na Šumpersku v chovatelské stanici Michala Bednáře „U STARÉHO KRČE POD ČERTÍ SKÁLOU“. Náš chovatel je myslivcem a jeho fena Ajša , matka naší Kety, je aktivně využívána v myslivosti. Kety se narodila ve druhém vrhu Ajši, v němž byli 4 fenky a 2 pejsci. Sourozenci se jmenují Eli, Enola, Elza, Emir a Eddy. Otcem naší Kety je lovecky vedený Atos z Křesína.

Kety jsme viděli nejprve jen na fotkách s ostatními sourozenci. Jeli jsme si pro štěňátko do této chovné stanice týden před letními prázdninami a věděli jsme, že zpět domů se nevrátíme čtyři, ale že nás bude pět a všichni jsme se moc těšili. Měli jsme na výběr z pěti štěňat. Od začátku jsem si přála fenku, ale bylo těžké si vybrat….všechny byly krásné, roztomilé a neustále v pohybu, chvíli neposeděly…o to těžší, že spolu se mnou vybíraly i naše děti…chvilku jsem se bála, že povezeme domů tři a ne jedno štěně.. …najednou bylo rozhodnuto a už byla v mém náručí …následovalo pár posledních rad od chovatele, můj příslib, že se štěňátkem půjdeme určitě na jarní svod a jelo se domů….asi dvě hodiny autem, což Kety zvládla na jedničku. Stejně dobře zvládla i první noc v novém domově, bezesná noc plná nářku se u nás nekonala. Spala sama v pelíšku ve vedlejší místnosti.

Následovalo období socializace, setkávání s ostatními pejsky a lidmi a díky našim dětem i s mnoha dalšími dětmi…vzpomínám si, že jediné tričko nebo kraťásky mého tehdy pětiletého syna nezůstaly bez díry..nekonečné honičky a dovádění jich dvou vzaly za své..

Když bylo Kety 7 měsíců, začaly jsme chodit na cvičák…absolvovaly jsme 10 lekcí…tehdy jsem si ještě myslela, že s výcvikem základní poslušnosti si obě vystačíme….měsíce ubíhaly a já jsem začala mít pocit jakéhosi „vzduchoprázdna“. … a jak už to tak bývá, každá krize přináší i věci dobré a nové začátky…

A tak jsem nás na jaře 2012 přihlásila na lovecký výcvik na Olšině, pořádaný KCHVO. Zdůrazňuji „nás“, protože jsem o loveckém výcviku do té doby jenom četla. Bylo jasné, že v první řadě musím pochopit já sama, co po své fence vlastně mám chtít. Tyto 3 dny byly tedy prvním seznámením se s tím, co myslivecká kynologie alespoň v základu obnáší. Vzhledem k tomu, že se výcviku zúčastnili i zkušenější vůdci se svými již zkušenějšími psy, z nichž někteří již měli některé zkoušky za sebou, bylo pro nás velkým přínosem jen pozorovat a poslouchat. Zajímavé byly také přednášky po večerech. Domů jsem odjížděla bohatší o teoretické i praktické poznatky, Kety pak, o první kontakt se zvěří a jejím pachem. Úkol zněl naučit se pevný aport a hlavně začít aportovat zvěř….Fakt, že myslivci jsou u nás v rodině v nedohlednu a tudíž nemám žádné spojení se skutečnou praxí a s možností sehnat zvěř na výcvik mě od touhy pokračovat neodradil.

V létě 2012 další, tentokrát pětidenní lovecký výcvik v Těšanech, jsme absolvovaly pod vedením Jaromíra Gratcla a jeho kolegyně Jany Wasserbauerové. Kety se teprve zde naučila aportovat zvěř. Tento výcvik byl pro nás zásadní…začala jsem věřit, že to zvládneme. Následovaly podzimní zkoušky (OMS Brno-venkov).

Na podzim 2012 nám byla nabídnuta účast na honech pořádaných místním MS a od té doby se honů moc rády účastníme.

V létě 2013 potom čtyřdenní lovecký výcvik v Čelechovicích na Hané pod vedením Pavla Švarce. Zde jsme zdokonalovaly vše, co jsme se doposud naučily a hned poté se zúčastnily PZ+SZVP na Memoriálu Josefa Daňka (OMS Prostějov).

Zatím posledním výcvikem na podzim 2013 byl jednodenní lovecký výcvik v Havlíčkově Brodě pod vedením Martiny Sedláčkové za účelem přípravy na lesní zkoušky. Kety se zde poprvé seznámila s pachem lišky. O tři týdny později jsme se zúčastnily LZ (OMS Sokolov) a za další dva týdny LZ (OMS Plzeň).

Zkoušky z vodní práce (ZVP) – OMS Kutná Hora v r. 2014.

Všem zmíněným výcvikářům tímto ještě jednou moc děkuji za skvělé vedení, trpělivost a cenné rady. Pomohli jste mi uskutečnit můj cíl, což bylo úspěšné zvládnutí všech zkoušek, Kety se stala chovnou fenou a co víc, práce s Kety v terénu mne začala bavit stejně, jako od samého začátku baví ji.

V roce 2013 jsem úspěšně absolvovala myslivecké zkoušky a jsem držitelkou ZP.

Veliké a srdečné poděkování patří také Pavlínce Plzákové, kterou mi osud přivál do cesty při vstupu do výmarského světa, za všestrannou podporu lidskou a její schopnost povzbudit člověka v těžkých chvílích…jakožto všem ostatním milým lidem, které jsem v tomto“ psím světě“ zatím potkala.

unnamed (5)

„Proti hluposti se bojovat musí, ale vyhrát se nedá!“ Jan Werich